K princeznám se nečuchá
V neděli jsme měli sraz v 10.30 na Kokoříně s Evou a Roccem. Měla přijet i Helena s Kibou, ale její maminka slavila 60-tiny (tímto přejeme všechno nejlepší), tak zůstali doma. Sjeli jsme na parkoviště a vyrazili na prohlídku hradu. Tedy jen Eva, já hlídala šediváky, protože na nádvoří byl hromosvod jen jeden a k tomu Valký , Qerona a Rocca spolu uvázat nešlo.
Po prohlídce jsme si došly na Dolinu na kávu a štrůdl , a dohodly jsme si další trasu - jeskyni loupežníka Klempery a Truskavenský důl. Do Klemperky vede nový žebřík – dříve tam byl jen otesaný kmen – takže jsme se pokusily o výstup. Pro ty , kdo by se tam taky chtěli podívat – nechte dole batoh, jde to s ním hůř. Pak jsme se podívaly do skalních bytů – U Klemperky a na Rozbořenku a pokračovali údolím na Kostelíček. Cesta probíhala v klidu až do chvíle, kdy se šla Valký podívat na Rocca a on k ní čuchnul. Qeronek nastoupil vysvětlit polobratrovi, že k princeznám se nečuchá! Jeho záměr jsme však s Evou uviděly včas a tak zůstalo jen u hlasitého bručení. Přesto však se pánové ve vedru které panovalo vzpružili a do kopce pokračovali se vztyčenýni ocasy. Nahoře jsme zjistily, že je Kostelíček obydlen . Vrátili jsme se k autům a přejeli jsme lesní cestou stylem rally do Želíz. Tam nás čekala Helena s Kibou . Odešla na chvilku z oslavy nám ukázat skalní útvar Čertovy hlavy.
Kiba šel první, takže Rocco , Qeron a Valký se ho snažili dohnat, každý za jiným účelem. Vedro bylo opravdu veliké, tak jsme zakončili výlet v Želízském potoce. Valkýra šla ještě na návštěvu ke Kibovi se proběhnout po dvoře za nesouhlasného mručení Qeronka, který jejich řádění sledoval z auta. Na cestě do Zakšína jsme potkali policejní hlídku, která chtěla , aby byl Rocco za mříží nebo v kleci. Mříž jsem měla v Zakšíně, přidělaly jsme jí Evě do auta a tak na zpáteční cestě už jel Rocco řádně zajištěn. Výlet Pokličky, Harfenice a Skalní bludiště bude příště.
Celá akce je Evou řádně zfotodokumentována.